S Bětkou si rozumíme čím dál líp! Díky CTZN

20160126_130001[1]Z „Rettigovkové kuchyně“ znáte Bětku. Je to naše sluníčko. Stále se usmívá, nic pro ni není problém. Jen na ni nesmíme volat, když je k nám zády. Bětka je totiž neslyšící.

Umí znakovou řeč, i my jsme od ní už leccos pochytili – víme, jak říká „nestíhám“, „pojď mi pomoct“, ale taky třeba „jdi do prčic“. Jenže to nestačí. A protože chceme, aby se u nás Bětka cítila dobře, navázali jsme práci s CTZN – Centrem pro tlumočníky do znakové řeči. Díky spolupráci s paní Dvořákovou s CTZN nastavujeme komunikační systém tam, aby byl srozumitelný pro Bětku i pro nás. Paní Dvořáková na fotce Bětce nový komunikační systém vysvětluje.

Jsme moc rádi, že jsme na CTZN „kápli“ – jsou to profíci, kteří mají praxi a vědí jak na to!

http://www.cztn.cz/

 

 

Proč nejsme obyčejnou restaurací? Text z FB i s komentáři

Text dnes o maličko delší. Ale upřímný a pravdivý. O nás
PROČ NEJSME OBYČEJNOU RESTAURACÍ

V Rettigovce pracují lidé s hendikepem. Jsou to profíci, na první pohled nic nepoznáte. Ale když se kouknete ještě jednou…PROTO JE RETTIGOVKA JINÁ

Hendikep? To zvládneme…
K dnešnímu dni se nám daří zaměstnávat 14 lidí s různými typy hendikepu a různě dlouhými úvazky. Výzvou pro nás bylo, když se o práci v Rettigovce ucházela Bětka – slečna se sluchovým i řečovým postižením – „hluchoněmá“. O jejích pracovních kvalitách jsme byli přesvědčeni. Ale co my? Zvládneme to? Domluvíme se? Zvládli! Domluvili! Musíme klást důraz na jasné vyjadřování, používat jednoduché pojmy, komunikovat pomocí obrázků, gestikulace. Bětka nás naučila jak ve znakové řeči říct „Nestíhám“, „Pomoz mi“ ale taky třeba „Jdi do prčic“ . Přesto někdy nastávají situace, které mohou působit komicky. Bětku oslovujeme, voláme na ni, i když je k nám zády…a ono nic… Jsme zvyklí komunikovat pomocí slov. Bětka nás učí hledat nové způsoby, přemýšlet co říkáme, a jak to říkáme.

Několik dalších zaměstnanců má postižení pohybového aparátu. „Marodí se zády, klouby…“ Proto je nutné vyjít jim vstříc možností zkrácených úvazků. Někdy je fuška naplánovat směnu, kde jeden bude 6 hodin, další dva po třech hodinách, další 4 hodiny, někdo vydrží jen 1. Kuchyň není nafukovací, přesto je třeba to udělat tak, aby zde personál mohl „střídat disciplíny“. Chvíli stát, pak pracovat v sedě, něco někam odnést, projít se. Do toho je třeba hlídat věci provozního charakteru – termín zkalibrování váhy, objednávky, nádobí….Možná na vás někdy naše kuchyň působí jako zmatek a hemžení v mraveništi, ale věřte, jinak to u nás při vší dobré vůli nejde.

Máme též kolegy s mentálním postižením. Svou práci dělají, jak nejlépe dokážou. Při komunikaci s nimi, víc než kdy jindy, musíme dávat pozor na to, aby naše instrukce byly naprosto jasné. Třeba taková věta: „Ke kuřeti je dnes salát“ může vyvolat u člověka s mentálním hendikepem velké rozpaky. „Mám přinést hlávku salátu?“ Nebo ty okurky nastrouhané v mističce?“. S takovými situacemi se setkáváme. A nezbývá nic, než pomalu a trpělivě vysvětlovat. V provozu „normální“ restaurace nepředstavitelné, u nás běžná praxe. Ano, i v tom je kouzlo naší práce.

Naši kolegové s duševním postižením jsou „dobrými dušemi“ Rettigovky. Svoji práci dělají na 100 procent. Mnohdy na víc. Ve snaze být zdvořilí k zákazníkům občas věci prostě překombinují. Kupříkladu věta jednoho z nic: „Nechci vás vyhánět, ale dáte si ještě něco?“ měla vyjádřit jeho zájem o hosta, nabídku kávy či zákusku po obědě… ale mohla vyznět úplně jinak. Naštěstí se jednalo o naše stálé hosty a situaci vzali s humorem. Osoby s duševním postižením trpí úzkostmi – z lidí, z konfliktů, z nezdaru… Dovedete si představit, jak obtížná situace pro ně musí denně nastávat, když mají hostům podat jídlo? Když se něco nepodaří? Jak se musí překonávat? Je to dennodenní boj sama se sebou. Pro nás, jako pro kolegy, práce s člověkem s duševním postižením znamená snažit se vytvářet příjemnou pracovní atmosféru bez zvyšování hlasu, vytýkání drobností. V běžné restauraci si šéfkuchař či vrchní číšník na podřízené zařve, srovná do latě a oni makají, podávají očekávaný výkon. U nás na to musíme jinak. Učíme se ovládnout sami sebe, nekřičet, přátelsky vysvětlovat.

Proto jsme restaurace „jako žádná jiná“ – U nás se nekřičí. Přestože často nastávají ohrožující situace – ráno někdo nepřijde vzhledem k zdravotnímu stavu do práce – nemáme náhradu – stihneme uvařit? – musíme zůstat v klidu (aspoň naoko). Všechny změny (jiné talíře, nové utěrky na nádobí, nové přístroje v kuchyni) vysvětlujeme našim zaměstnancům mnohem déle, aby porozuměli, pochopili. Mnohdy sami spěcháme a nevyjádříme se přesně: „Zabal pánovi dvě buchty“ – zní jako jasná instrukce. Buchty leží na talířku. Kolega dlouho nejde. V kuchyni totiž přemýšlí, zda zabalit i s talířkem či bez něj. Naše chyba. Instrukce měla znít: „Přendej dvě buchty na papírový tácek a zabal je“.

Profesionálové s hendikepem
„Jak vy v té Litomyšli fungujete? Chodí lidé do restaurace, kde pracují osoby s hendikepem?“ Na tyto otázky odpovídáme poměrně často. A rádi. Nejen že umožňujeme těmto lidem pracovat, zažít pocit užitečnosti, vlastních vydělaných peněz… ale též se nám daří ukázat veřejnosti, že hendikep není překážkou v komunikaci, pracovitosti, lidskosti. Naši hosté nás berou jako profíky, jako restauraci, kam nechodí z dobročinnosti. A vytýkají, když něco není, jak má být. A oprávněně! Děkujeme, že (i přes všechny naše hendikepy) nás nelitujete, že nás berete jako restaurační tým, který umí. A ještě jednou děkujeme – za vaši shovívavost a trpělivost, když se něco nepovede, nestíhá. V tom je Rettigovka jedinečná – snažíme se být profesionálním týmem lidí s hendikepem.

Fotka uživatele Rettigovka.

Oslovení lidé (4.505)
 
 
To se líbí uživatelům Kamil Novotný, Jarmila Rožková, Eva Bártová a dalším (57).
Komentáře (5)
 
Jana Poliačiková
Jana Poliačiková úúúžasné !!! takových zařízení více- a hlavně to prostředí dělají ty lidičky co se kolem točí, všechno zařizují, prostě aby to fungovalo, tak jak má, Váš obdiv a hodně úspěchů dál , prostě pokračujte :-))))

Rettigovka
Rettigovka Děkujeme za Vaše slova podpory. Moc to pro nás znamená.

Dana Šedá
Dana Šedá Člověk se nad tím vším normálně nezamýšlí, nepřemýšlí o tom, jak těžké je pracovat v takové neobyčejné restauraci. Díky proto za krásný článek o vaší skvělé partě lidiček. Budu si vás všech vážit ještě víc. Jste prostě jedničky. Tak hodně úspěchů v novém roce a hlavně hodně spokojených zákazníků Emotikona grin.

Rettigovka Díky za Vaši podporu. Je fajn mít kolem lidi, jako jste Vy. Emotikona smile

Kateřina Zelená
Kateřina Zelená V dubnu mám v plánu rodinný výlet do Litomyšle, určitě se k vám přijdeme podívat! Emotikona smile

Rettigovka Super, budeme se těšit!

Jana Brokešová
Jana Brokešová Moc zdravim, napsane pravdive a to je to krasne. jste skvely

Veronika Cachro
Veronika Cachro Moc krásně napsané : ) velký obdiv pro vás všechny jak úžasně vše zvládate , vyzařuje z vás všech příjemná energie i když to pro vás není zrovna jednoduché…… za to vám patří velké dík… jen tak dál držím pěstí : )

Prosincové MagdaleNoviny

Vážení přátelé,

zdravíme vás v adventním čase, který bychom vám rádi zpříjemnili našimi MagdaleNovinami. Čeká vás v nich „přiznání“, co obnáší v provozu restaurace práce lidí s různými hendikepy. Nečekejte bulvár – jen popis denních situací.

Posunuli jsme se a taky popojeli blíže k vám. Jak?

Už víme kdo jsme, a že JEN 2 věci jsou pro nás zásadní. Přečtěte si to také.

Děkujeme vám za přízeň v roce 2015.

A teď už nebudeme rušit, ať můžete v klidu číst….

MagdaleNoviny Prosinec 2015

 

za tým Rettigovky a Komuniké

Olga Radimecká

Ocenění Nezisková organizace roku 2015

Poslední listopadový den se tým Komuniké vypravil do Pardubic, aby převzal ocenění Nezisková organizace roku 2015. Jsme rádi, že i tento rok se nám dařilo v oblasti vzdělávání i restaurační činnosti. Jídelna Rettigovka nám „šlape“ a nás těší, že tento rok jsme mohli dát práci 14 lidem s různými typy a stupni hendikepu.

Včerejší ocenění bylo pro celý tým třešničkou na dortu  a potvrzením, že naše celoroční úsilí na všech frontách naší činnosti je vidět. IMG_6059 IMG_6066 IMG_6067

Rettigovka ve Všeradicích

„Co jet společně na výlet?“ navrhla nám v Komuniké naše kolegyně Vendula. Kam? Přece do Všeradic!

P1030488Litomyšlská restaurace Rettigovka nese jméno Magdaleny Dobromily, používá suroviny její doby. V Litomyšli tato slavná kuchařka zemřela a je zde pochována. .Proto jsme se vydali na  začátek její cesty… Do místa, kde se tato výrazná dáma, národní buditelka a autorka slavné kuchařky narodila. V sobotu 14. 11. se všichni scházíme, nasedáme do auta a vyrážíme na 215 km dlouhou cestu za svoji patronkou. Jak to ve Všeradicích bude vypadat? Jak tam vaří?  Ve vzduchu je spousta otázek.  Jsou ale okamžitě zapomenuty s prvními větami a salvami smíchu.

První zastávka je v Mc Donaldu. Pro někoho zážitek. Obhlídka „konkurence“.  Gastronomicky fast food neohromil, kávu měli dobrou. Všeradice už se blíží a my jsme napjatí.

Ve Všeradickém dvoře parkujeme přesně v 11:30. Mnohým není úplně dobře, serpentýnky udělaly své.  Ale držíme se. Těšíme se na místní speciality. Na jídlo jsme přece odborníci, na odkaz paní Magdaleny obzvláště! Podávala se husička se zelím a bramborovými knedlíky, bramborové placky s husím prsem a švestkovou omáčkou, husí prsíčka se šouletem, vepřová panenka, plněné kuřecí prso a  ragů z žampionů.  Restaurace nás překvapila svými velkými prostory, inu jsme zvyklí na malou, útulnou Rettigovku.  Po obědě si každý si pak koupil místní Všeradické pivko, aby potěšil své blízké a vyrazili jsme do místního muzea. Jak jinak – zaměřeného na jídlo, vaření a předměty s ním spojené.

 

Co si odvážíme z výletu?  Zážitek z cestování, z dobrého jídla, přiblížení se o kousek „naší Magdalence“, ale taky dobrý pocit z toho, že když chceme, zvládneme mnohé. V Rettigovce pracuje skvělá parta lidí s různými hendikepy. Se sluchově postiženou Bětkou komunikujeme pomocí mobilu, lidé s bolavými zády si občas musí chvíli sednout. Lidušce je třeba dávat krátké, jasné instrukce, někdy potřebujeme vše důležité zopakovat nejméně dvakrát…. Ale máme všichni svoji práci moc rádi, děláme, co můžeme. A navzdory našim hendikepům budeme dál vařit a servírovat lahodná jídla z tradičních surovin. A budeme zkoušet nové věci! Stejně jako Magdalena Dobromila Rettigová.

 

Za kolektiv Rettigovky napsala Olga Radimecká

Rettigovka úspěšná na Burze Filantropie

2 červená Litomysl-znak-252x300 znakI letos poslalo Komuniké projekt do Burzy filantropie. Tůdle nůdle se jmenuje. Žádali jsme donátory o příspěvek na stroj na výrobu těstovin.

Domácí těstoviny z Rettigovky – nudle, špagety, mušličky, vrtule…. to je přesně to, čím bychom chtěli obohatit náš sortiment. Zapadá to přesně do naší filozofie – nabízet zákazníkům domácí produkty z kvalitních surovin.

K našemu velkému překvapení a radosti si náš projekt vybralo Rádio Černá Hora a získali 83NE7DZntfXoQzCVkmZ5Er5NeA7pE8H_wgbz120WOMUocSq168T8zUmcU2bVqN9yULRrft4jsme od něj podporu na kampaň k propagaci našeho podniku. Děkujeme!

 

 

Děkujeme též Pardubickému kraji a městu Litomyšl za podporu.